Avadea: Ravan Crisis - část I.

[Derk Yalluživatel fóra]

Kapitola I.

Ravan, zchátralá tě?ařská kolonie zdecimovaná občanskou válkou v CSGI, nyní cíl v hledáčku armády Commonwealthu, která zde potlačuje povstání dělníků, nespokojených jak s nadvládou Commonwealthu, tak is se ?patným zacházenim a hladomorem.

Přes blokádu dvou kři?níků CSGI, které na základě dohod musí hlídat vesmírný prostor okolo Ravanu právě pronikla malá maskovaná lod s dvěma pasa?éry na palubě.
"Za dvě minuty prolítneme nad navigačnim majákem."
"Nad bývalým navigačním majákem," opravila ho Eyla.
"Prostě za chvíli tam budem," zarazil ji Johnas, zcela otráven z letu s touhle osobou.
"Maličkosti rozhodují o úspěchu, či neúspěchu, je důle?ité na ně dbát," odpověděla ura?eně Eyla a zachmuřeně pozorovala z kabiny míhající se výčnělky vrcholků hor, sna?ila se vzpomenout na jejich jména, ale po krátké snaze to vzdala, v?e se zde změnilo, klima, počasí i tvar krajiny, po ledu a sněhu zde nebylo ani památky, celá planeta byla uschlá a vyprahlá. Ne taková, jakou si jí matně vybavovala.
"Dobře, dobře, hlavně u? dr? klapačku, za chvíli tam... Co to kurva?," zaklel Johnas a strhl LARP doleva. Sotva uhl plasmovým výbojům a ji? na něj letěli dal?í.
"Stav?" ?ádala Eyla, jakoby se nic nedělo.
"Co sakra chce?, útočí na nás," plně soustředěn a řízení zarval vedle sedící Eyle do u?í. Ta si jen opřela hlavu do dlaní.
"To má? za to, ?e pracuje? s amatéry," řekla sama sobě.
"Hele, dělám co mů?u,"
"Nevypadá to tak," dal?í výboj proletěl kolem a málem utrhl pravý motor.
Johnas chtěl udělat cokoliv aby Eyla mlčela, chtěl na ni řvát, nebo ji i klidně zbít, ale jeho pud sebezáchovy mu velel plně se soustředit na pilotování. Jejich LARP dostal zásah do motoru, přičem? téměř okam?itě začal v kruzích ztrácet vý?ku a rychlost.
"Amatér," ?pitla Eyla, co? Johnase ji? dovádělo k ?ílenství, zvlá?t v téhle situaci. LARP dostal dal?í zásah a řízené nouzové přistání se změnilo na zcela nekontrolovaný pád. Zem se stále rychleji přibli?ovala, Johnas ve v?em tom vzteku ji? ani neklel, byl zcela mimo sebe. LARP dopadl na zem, Audenová slitina nápor nevadr?ela, trup se roztrhl a plameny začali ?lehat ze vzníceného oblo?ení. Po pár minutách se zvednutý prach usadil. Johnas byl na?ivu, cítil velké bolesti v hrudníku, tekla z něj krev, a nohy necítil vůbec, přesto byl rád ?e ?ije. Smál se a? začal ka?lat, kdy? tu k němu přistoupil stín. Měl poraněné oči, a v slabém světle nedokázal rozpoznat postavu dle vzhledu.
"Pomoc," prosil ke stojící postavě a natáhl ruku, po pádu ztratil pojem o čase, doufal, ?e ho na?el někdo z místních. Johnas byl stále zmatený ze v?eho co se stalo, celé to měla být jen rychlá, ale dobře placená práce, dopravit nafoukanou slečinku do středu nějaké pou?tní prdele jako je Ravan, nikdo neříkal něco o tom, ?e by se mělo střílet, jen se zmínilo, ?e to má být tajné. Jako?to mladý, přesto ji? víceméně zku?ený ?oldák věděl, ?e nikdy nemá strkat nos do pozadí svých k?eftů, mnohým se to nevyplatilo. Trochu ho zarazilo, ?e má dopravit mladou holku s bílými vlasy na Ravan, v průběhu letu si v?ak začal vymý?let různé teorie a ta, která v jeho hlavě nejvíc utkvěla by mo?ná i odpovídala reáliím. Chtěli se jí zbavit proto?e je to kráva, která nedoká?e dr?et hubu, ale nechtěli ji zabít, tak ji strčej sem, klasická hra bohatých rodin kdy se zbavujou černých ovcí, k tomu ta podivná barva vlasů. Kdy? takhle zíral na tajemnou postavu doufal ?e je ta bělovlasá děvka mrtvá, to kvůli ni byl sestřelen a ztratil svou drahou lod.
"Jste amatér, pane Johnasi Gerdione, velký amatér," pronesla postava, kterou náhle Johnas poznal po hlase.
"Pomoz mi ty krávo," bylo jediné co z něj vypadlo.
Johnas si v?iml, ?e dívka neni nijak zraněná, ani kapka krve, jen byla ?pinavá od prachu, začínalo ho mrazit v zádech. Eyla náhle něco vytáhla z pouzdra, ?oldák v tom rozpoznal pistoli, typ ale nebyl schopen určit.
"Co to dělá?, ty děvko?" začínal ho ovládat strach.
"I přes jisté problémy, splnil jste svůj úkol, bohu?el, jste spatřil to co jste neměl," ukázala na sebe, čím? nejspí? chtěla naznačit ?e neni vůbec zraněna.
"Proto je mi to líto, ale TerraCorp ji? nadále nemů?e vyu?ívat va?ich slu?eb."
TerraCorp, Johnas ztuhl, moc o téhle organizaci nevěděl, jen to co si pamatoval ze ?koly, kterou nikdy nedokončil, ale i z toho mála věděl, ?e ta organizace ji? neměla dva tisíce let existovat, poté co byla pora?ena ve válce a v?echny její experimenty ukončený, mělo se za to ?e ji? neexistuje, tak proč ted a tady? Plasmová střela prorazila Johnasovo čelo, u?kvařila jeho mozek a druhou stranou vylítla ven.
Eyla se rozhlédla, průzkumné lodě se začali blí?it, nejvys?í čas vypadnout. Dívka popadla Johnasův plá?t, nějakou munici a vydala se směrem, ve kterém ze vzduchu viděla nějaké obydlí. Za pomalého, ale stálého kroku si začala broukat písničku.
"Hold Me
Like The River Jordan
And I Will Then Say To Thee
You Are My Friend"

[Derk Yalluživatel fóra]

Sanya se probudila ze zajetí nočních můr, které jí poslední dobou často provázeli. Pomalu se ji zklidnil dech, vstala z postele a bosky do?la do skromně zařízené kuchyně. Z vedlej?í místnosti sly?ela spokojené chrápání, jejího adoptivního otce.
"Tobě se to příjemně spí, kdy? se ti nezdá ka?dou noc o bolestné smrti," mumlala si pro sebe, popadla sklenku s vodu a listovala soupisem prací na dal?í měsíc. Úroda byla letos hor?í ne? minule, se stávajícím tempem budou mít sotva dostatek kreditů na pří?tí stabu. Vzala do ruky dalí papír a zamračila se je?tě víc, nenapsaná slohová práce je v?dy problém, kdy? se člověk nemá jí napsat. Ve zlosti začala papír mačkat, kdy? ji pře?la chvilková zlost, sna?ila se papír narovnat. Omylem ho při tom natrhla a nakonec polila vodou z převrhlé sklenky.
"A jsem v prdeli," povzdechla si, opřela o zed a nechala papír svému osudu. Ve ?kole moc často kvůly farmě nebyla, ale přesto musela psát slohové práce a seminářky, aby aspon pro?la ročník, leto?ní se ji zvlá?t nedařil a hrozilo ji opakování. To by ji samotné zas tolik nevadilo, ale nechtěla způsobit dal?í zklamání svému adoptivnímu otci, zvlá?t, kdy? loni kvůly její chybě shořela značná část úrody, co? zhatilo plány na dostavbu zavla?ovací potruby a? z Ravan City a vyře?ení stálého nedostatku vody. Sanya si v duchu myslela, ?e nosí jen a jen smůlu, rodiče nikdy nepoznala, Wolnar, její adoptivní otec ji pověděl, ?e ?ena, která jí jako batole donesla k němu byla na pokraji smrti. Wolnarova dru?ka, Iruka, zemřela po útoku zdivočelých Kartů, poté co se vydala hledat malou zatoulanou Sanyu a lonská ztráta úrody při ni? Wolnar při?el o ruku byla také jen a jen její chyba. Povzdechla si.
"Holka, ty by ses měla schovat do nějakého kouta galaxie a tam v klidu zemřít," zamumlala si pro sebe.
"Nikdo ti v tom nebrání, ?kvrně," ozval se starý hlas.
Sanye se málem rozkočilo srdce, pokusila se dosáhnout na zbran přilepenou pod kuchynskou linkou, ale neznámý ji přirazil ke zdi a umlčel.
Nebyl to nikdo koho by znala, stará tvář, ?edočerné vlasy a pronikající hnědé oči ji pozorovali. Neznámý byl oblečen v černém plá?ti, ale z pod něj vyčuhovala uniforma flotily. Sanya se ale v insigniích nevyznala, tak si nemohla přiřadit k téré frakci mů?e patřit.
Náhlý tlak na krku ji přeru?il my?lenky, útočník ji ?krtil, sna?ila se bránit, ale byla zcela bezbraná, přestávala vnímat svět a? nakonec upadla do mdlob.

Kdy? se vzbudila bylo slunce vysoko nad obzorem, po útočníkovi nebylo ani stopy, celé jí to připadalo jako sen, ale bolest krku a otekliny byly pevným důkazem útoku. Do nosu ji uděřil pach spláleného masa, s obavami začala hledat jeho zdroj. Čím víc s k němu přibli?ovala, tím byly místnosti zdemolovaněj?í. S nejistým krokem pomalu otevřela dvěře do Wolnarova pokoje, trochu tu?ila co ji mů?e čekat za dveřma, ale stále váhala je otevřít. nakonec se odhodlala a otevřela dveře do kořán. Spadla na kolena a z koutků oči se jí ronily slzy. Wolnar sice nebyl její pravý otec a působila mu často značné potí?e ale přesto jí vychovával s láskou a péčí. Pohled na jeho spálenou a znetvořenou mrtvolu se ji natrvalo zaryl do paměti. Začaa se utvrzovat víc a víc v tom, ?e nosí smůlu, ?e v?ichni kolem ni zemřou. Trvalo ji dvě hodiny ne? Wolnara pohřbila, musela vykopat dost hlubokou jámu, aby jeho mrtvolu nevyhrabala zvýřata. Jakmile skončila s pohřbem nic jí zde u? nedr?elo. Popadla svůj starý batoh, starý a hodně se?ívaný kabát a loveckou pu?ku a se zbytky pene? se vydala směrem k Ravan city, doufala, ?e se jí nějak podaří dostat přes blokádu z planety. Neměla plány do budoucna, jen tu?ila, ?e zůstávat dále na Ravanu u? neni mo?né. S pomalým a utrápeným krokem vykočila do velké pou?tě oddělující kolonie od ravan city. Slunce ji intenzivně pálilo do očí, zapomněla si vzít klobouk.