Kapitola 6. ?
Ráno, kdy? se Xenor probral, Agilar a Helogas je?tě spali. Po Haldradovi nebylo ani stopy. Jako by zmizel. ?e tu byl, naznačovala jen jeho jezdecká kápě pohozená na stole. Xenor si dal malou snídani a rozhlédl se z okna. Teď za světla vypadal Treen úplně jinak. Zanedlouho se probral Helogas. Byl tak tichý, ?e si Xenor ani nev?iml, ?e je vzhůru. Upozorni ho na to teprve ?ramot, kdy? Helogas prohledával své zásoby.
Najednou se ozvalo zaklepání na dveře. Kdy? Xenor otevřel, spatřil Haldrada, vypadal nezvykle. Měl velkou hnědozlatou kápi a byl slavnostně učesán. ?Xenore, nastoupí? na univerzitu, obleč se, za půl hodiny tam musíme být.? Xenor se rychle oblekl, tak, jak uznal za vhodné a ačkoliv vedle Haldrada vypadal dosti o?untěle, vyrazili. Brzy dorazily do univerzitní čtvrti. Hrad, který tam stál, byl velkolepý, jen celý ze dřeva. Brána velká, dřevění a okolo ní oblouk se zlatými runami. ?To se nebojí bydlet ve dřevě?? Xenor byl značně překvapen, ?e v Treenu je takřka v?echno ze dřeva. ?Tohle je magické dřevo, kdy? bys do něj vrazil, zjistí?, ?e je pevněj?í ne? nejlep?í kamení. A ty runy na bráně jsou navíc magické, tak?e hrad se nedá po?kodit ani kouzly.?
Xenor s Haldradem vstoupily dovnitř. Bylo vidět, ?e je čekali. Ve velké vstupní síni bylo postaveno mnoho ?idlí a trůn, na kterém seděl elf, který Xenorovi připomínal vlka. Měl drápy místo nehtů a i podivný ko?ich na těle. Na ostatních ?idlích seděli různě velcí elfové. Na některých ?idlích seděli zvířata, co? Xenor zprvu nechápal. Mu? na trůně promluvil. Jeho hlas byl velmi hluboký a hlasitý: ?Dámy a pánové, Xenor Greenrage, potomek velkého mága Avalona Greenragea?. Dav v místnosti se začal vzru?eně bavit. Někteří ani nevěřily, ?e je to pravda. ?Ten mu? na trůně je Wulf, jeden z nejlep?ích mágů.? poznamenal Haldrad směrem ke Xenorovi. Lev na jednom trůně se najednou v oran?ové záři začal měnit. Xenor nevěřil svým očím. Mohutná hříva mizela a nakonec na ?idli seděl ?tíhlý elf s mírně naoran?ovělou ků?í, hnědými vousy a bylo vidět, ?e má stále lví ocas. ?Jestli dovolíte, Wulfe. Vzal bych si Xenora na výuku magie.? ?Dobře Liewhare.?. Jeden ze statněj?ích elfů, který měl za pasem dýku prozměnu poznamenal, ?e by Xenora naučil bitvě se zbraněmi. Wulf kývnul a ukončil konferenci se slovy, ?e je málo času, a? okam?itě začnou s výukou. Xenor tedy ode?el s Liewharem na cviči?tě v zadní části hradních zahrad.
_.-*-._
Jeden elf na koni si to ?vihal městskými uličkami Treenu rovnou k Univerzitě. Tam seskočil s koně a nezastaven stá?emi rychle pro?el do síně, kde u? byl jenom Wulf. ?Napadli mě!? ?Kdo?? Wulf koukal dosti nechápavě. ?Nemrtví. A byli silní. Měl pláty odolněj?í, ne? runami tvrzená ocel a přitom se pohyboval rychle a hbitě jako kočka.?. Wulf ihned pochopil, která bije a vyrazil s elfem směrem ke cviči?ti. Po cestě je?tě rozdal pár úkolů lidem v Univerzitě. ?Ukradl mi svitek s mocnými kouzly, který stře?ím? vysvětloval elf Wulfovi po cestě podrobnosti situace. Vypadalo to, ?e je zle.
_.-*-._
Drak přelétal nad skalami. Byl modrý a statný, zřejmě patřil k nejsilněj?ím částím dračí armády. Najednou se proměnil v modrý prach, který se vsál někam do skal. Zmizel. Nic nezbylo. Kosti, ků?e, nic. Ka?dý by řekl, ?e tudy ?ádný drak neletěl.
_.-*-._
?Xenore, ka?dopádně má? veliký magický potenciál, ale popořadě. Ví?, kdo byl tvůj otec?? Xenor, který u? dorazil s Liewharem na cviči?tě popravdě přiznal, ?e ne. ?Dobře, začneme tím, ?e kdysi byla veliká válka. Dračí válka. Draci tehdy nebojovali mezi sebou, ale chtěli vymítit elfy a ostatní vyspělé rasy na Livii. No a postavilo se jim spousta mágů. Vypadalo to, ?e válka je ztracená. Spousta mágů zemřela a lidé s elfy a trpaslíky prohrávali bitvu za bitvou. Nicméně skupina pěti mágů se rozhodla podstoupit výpravu, z ní? nebylo návrat. Jeden z těch mágů byl tvůj otec, Xenore, ty jsi potomek jednoho z nejsilněj?ích mágů v historii Livii.? Xenorovi do?lo, o co démonům ?lo. Chtěli ho zničit, dokud nepředstavuje hrozbu. Je?tě ho napadala spousta dotazů, třeba jestli taky Liewhar neví, kdo byla jeho matka, ale rozhodl se, ?e to nechá na později.
_.-*-._
Haxre vpou?těl modrý prach do dvou nádob. Smál se přitom ďábelským smíchem. TU men?í nádobu poté obrátil a vytáhl z ní meč. Byl krásný, byl hotov. Byla to magická zbraň nesmírné hodnoty. Jílec byl posázen diamanty a čepel byla ocel s nápisy, nejspí?e magickými a zářila modročervenou barvou. Občas se barva záření ztmavila skoro a? do černa. Haxre popadl meč a mimoděk rozsekl dva své nemrtvé sluhy. Byl spokojen. První jeho výtvor byl na světě. Ten druhý bude ale mnohem, mnohem děsivěj?í. Děsivěj?í, ne? cokoliv, co svět kdy poznal.
...zdrhal.
