Tajuplný svět - domácí úkol na ČJL

Napsali jste zajímavý příběh a chcete ho někomu ještě ukázat ? Tohle je potom sekce pro Vás !

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 661
Registrován: červen 19, 2008, 11:03 pm
Bydliště: Praha 5

Tajuplný svět - domácí úkol na ČJL

Příspěvek od Neas » únor 6, 2011, 6:04 pm

Tohle jsem napsal jako domácí úkol do češtiny, zadání znělo "můj tajuplný svět a jeden den v něm," je to celé napsané v podstatě na koleně, vše jsem psal tak nějak jak mi to přišlo pod ruku. Mno řekl jsem si, že to sem postnu, když už jsem to jednou sesmolil... :)
Bylo nebylo, v jedné fiktivní realitě, v mysli jednoho mladíka… jak se jmenoval nebo kolik mu bylo let, to nehraje roli. Ať to totiž bylo jakkoli, v té fiktivní zemi se nezměnilo nic. Červená tráva, fialové nebe, zelená voda nebo modré listy stromů, v noci čtyři zářící měsíce a ve dne dvě slunce, jedno rudé, druhé elektricky modré. To vše tu bylo na denním pořádku. A uprostřed toho všeho se onen mladík probudil.
„Kde jsem? A kdo vlastně jsem?“ přemítal, když si okolní krajinu prohlížel.
„Jsi si jistý, že chceš vědět zrovna toto?“ ozval se najednou podivný hlas. Mladík vzhlédl k nočnímu nebi, aby viděl původce toho hlasu. Největší ze zářivých měsíců na něj z té ohromné výšky zubil své žluté zuby, které osvětlovaly krajinu široko daleko.
„Kdo jsi?“ zeptal se mladík.
„Správná otázka zní,“ pokračoval měsíc, „chceš ty vědět, kdo já jsem?“
„Sám vím, co chci!“ ohradil se mladík.
„Pak ti dovolím položit mi jednu otázku, na kterou ti odpovím,“ odvětil stále se zářivě usmívající měsíc.
„Jen jednu?“ opakoval mladík naštvaně.
„Ano,“ odvětil znovu měsíc, „tvá otázka byla zodpovězena,“ dodal a zmizel za mraky. Na fialové obloze teď zářily už jen tři měsíce. Podobný obličej, jaký měl měsíc první, se náhle objevil i na měsíci druhém.
„Nebudu lakomý, jako můj bratr,“ pravil měsíc posměvačně, „u mě smíš položit otázky dvě,“ dodal.
„Dvě?“ opakoval znovu mladík, aniž by si uvědomil své opětovné pochybení.
„Ano,“ odpověděl mu měsíc.
„Chci odsud pryč!“ začal naléhat mladík, „jak toho dosáhnu?“
„Tohle,“ pravil měsíc s úsměvem, „je správná otázka.“ S posledním slovem i druhý měsíc zmizel v mracích.
Náhle se obličej objevil i na třetím z měsíců.
„Smím ti položit tři otázky, viď?“ zeptal se intuitivně mladík. Měsíc kývnul na souhlas.
„Proč mi druhý měsíc neodpověděl na otázku?“ „Neslíbil ti odpověď, jen povolil otázky,“ řekl měsíc.
„A ty mi slíbíš odpovědi?“ ptal se dál mladík. Měsíc opět jen kývnul na souhlas a podobně jako předešlé dva měsíce zmizel v mracích. Zbýval už jen poslední měsíc, ten nejmenší.
„Pomůžeš mi odsud?“ ptal se rovnou mladík, ještě než se na měsíci objevil obličej.
„Ne, já ti jen mohu ukázat cestu,“ na to měsíc.
„A kde je?“ „Přesně tam, kde sídlí tvá mysl,“ pravil měsíc.
„Zbývají mi už jen dvě otázky…“ uvažoval mladík a důkladně se zamyslel.
„Jak to myslíš?“ zeptal se nakonec.
„Tak, jak říkám,“ na to měsíc.
„Měl bych se probudit?“ došlo najednou mladíkovi. Poslední měsíc se jen zazubil, kývnul a zmizel v oblacích.
Na začátku noci na obloze vládnou čtyři měsíce. Ty postupně zapadnou, nejdřív největší, nejmenší jako poslední. A když už nezbude žádný, vyjdou slunce… mladík se probudí a den v jeho světě skončí.

Zpět na Vaše příběhy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků