Nákaza

Napsali jste zajímavý příběh a chcete ho někomu ještě ukázat ? Tohle je potom sekce pro Vás !

Moderátor: Moderátoři

 
Příspěvky: 569
Registrován: květen 21, 2009, 7:49 pm

Nákaza

Příspěvek od Raptore » květen 19, 2010, 12:03 pm

Tak se mi zdá vcelku zajímavý sen, na podmět mé kamarádky sem se do toho pustil a ted je to hotove :) Na poměty z okolí je tam i pár scén nevhodné pro děti, ae kdo by to řešil xD

Nákaza



Kdysi si lidstvo myslelo, že je nejvyspělejší rasou a že je na vrcholu potravního řetězce. Možná naše technologie zůstala nepřekonána, ale posunuli jsme se o jednu příčku v animální říši. Na Zem přišlo něco, co by se dalo považovat za největší noční můry všech živých bytostí. Tvorové, kteří prahnou jen po ničení a smrti, zrůdy neznající milost a jejich jediné poslaní bylo zničit všechen život, který našli. Někdo je nazval Zplozenci pekla, ale peklo lidem přišlo jako příjemné místo k pobytu, než povrch naší planety. „Zplozenci“ to slovo otřáslo myslí každého člověka, který o nich již slyšel, a proto byl založenl Odboj. Lidé, kteří nechtěli zemřít jen tak pro nic, se rozhodli stát válečníky za svět, na kterém žijí.


Dvě frakce, Bojovníci a Střelci, bojovali proti Nákaze. Přesně tak o Zplozencích lidé smýšleli, jako o nemoci která se musí vyhubit - a to rychle. Odboj při svém verbování narazil na další frakci, o které nikdo neměl tušení. Řád Upírů, který se po tisíceletí schovával před zraky lidí, opět vyšel na povrch a rozhodl se pomoci lidem v jejich boji.


Tak začal boj lidstva o jeho místo na Zemi, boj, který nikdo nevzdá.


A zde začíná můj příběh plný utrpení, boje, ale i lásky. Jsem Mike Tempest, doposud obyčejný člověk ve službách lidsta…

---

„Děje se tady něco jiného kromě boje a cvičení?“ zeptal jsem se, když sem si sedl na lavičku a začal si čistit revolver.


„Většinou ne, ale je tu několik lidí…“


„No ty vole, vidíš ji?“ Ukázal sem snad na jedinou holku v táboře, která byla ta nejkrásnější dívka, kterou jsem viděl, a to už jich pár bylo.


Byla vcelku vysoká, měla dlouhé zrzavé vlasy, perfektně štíhlou postavu a opravdu nádhernou tvář. Ale nejvíc mě fascinovaly její oči. Byly zlaté a nekonečně hluboké, myslel jsem, že by mě snad pohltily, kdybych se do nich díval moc dlouho. Opravdová bohyně krásy.


„Na tu zapomeň!“ řekl Tym „Ona je u…“


Táborem se ozvala rána a já najednou ležel v bahně s dírou v noze.


„Že já u toho musím čumět po holkách! Sakra to je bolest!“


V tom sem si všiml čísich nohou a rozhodně nepatřily nějakému chlapovi.


„Vstávej!“


I zcela zdravý jsem vstával rychle, ale tohle mi netrvalo snad ani sekundu.


„Půjdeš se mnou na ošetřovnu.“ Všichni kolem si začali šuškat, ale já neměl tušení, co se děje, a proč je kolem toho takový rozruch. Bolest mi pulzovala v noze a začínal se mi mlžit zrak.


Nejdřív jsme šli vcelku správným směrem - mapu tábora jsem si zapamatoval, ale pak jsme uhnuli jiným směrem. Nejdřív jsem se divil, kudy jdeme, ale pak mi to došlo. Mířili jsme do obytné části tábora. Jestli byl můj stan v přijatelném stavu a v množství jeho vybavení, a to jsem měl k dispozici pouze závěsné lůžko a několik poliček, tak toto byl přímo palác. Tolik kožešin jsem neviděl ani před příchodem Nákazy.


„Tohle že je ošetřov…“ Než sem to dokázal dopovědět, neznámá mi položila prst na rty a já ucítil podivné napětí ve vzduchu. Něco se stane.


Dřív, než sem mohl něco udělat, ucítil jsem ucítil její rty na svých a myslel jsem, že jsem okusil nejlepší ovoce na světě. Najednou jsem ztratil půdu pod nohama a spadl do kožešin. „Tohle se v táboře nesmí, víš o tom?“ Svou otázkou jsem se snažil sám sebe vysvobodit z její moci, která se mi stáhla kolem celé mysli a úplně ji pohtila, přesto jsem nestál o problémy, ale že by tahle holka za ně stála. Jejím dotekům vzdorovala stále měnší část mé rozbouřené mysli.


„Já vím, ale nemůžu odolat tvé vůni, zelenáči“ V ten moment se mi ztratila z očí a já cítil její rty na mém krku.


Slyšel sem Tyma, jak o ní říkal něco, než jsem si prostřelil nohu. Teď mi došlo, co chtěl říct: „Ona je upír.“ Když jsem si to uvědomil, zakousla se mi do hrdla a já ucítil nádherné teplo.


---

Když jsem se probudil, stále byla u mě, přejížděla mi prstem po hrudi a hlavu měla jemně položenou na mém rameni.


„Co se stalo a co jsi vůbec zač?!“


„Ahoj lásko, vítám tě v novém životě.“ Pak mi provokativně scvakla zuby těsně před obličejem a krásně se zasmála.


„Teď už nejsi člověk, ale předpokládám, podle výšky tvé intelekce, že ti došlo právě ve chvíli, kdy jsem ti zaryla špičáky do tvého voňavého krku...“ Prstem mi přejela dolů po kůži na krku a mně se zrychlil tep a dech.


„A mimochodem jmenuji se Cathryn.“ Potom mě políbila a já ji začal sám od sebe hladit ve vlasech. Přesunula se nade mě a stále mě líbala. Já ji hladil po zádech a zajížděl stále níž.


Bylo pro mě hodně zvláštní, líbat se s upírkou a dotýkat se jí, já, donedávna člověk. Líbám upírku, která udělala zakázanou věc, a teď se chystá opět neuposlechnout svůj Řád.


Pomalu sem jí začal vyhrnovat tričko, odhalil sem její krásná prsa a cítil, jak se jemně chvěje po celém těle. Stáhl sem jí kalhoty a v tom mě zarazila.


"Nemám ráda zimu..." a přetáhla přes nás oba jednu z kůži. Cítil sem její tíhu a snažil se na ni tolik netisknout, ale nešlo to. Pomalu sem jí stahoval kalhoty a cítil její jemnou pokožku na stehnech. Nebyla to moje první zkušenost, a tak sem trochu věděl, co mám dělat, ale u upírky jsem si nebyl jist. Pomalu sem jí zajel do klína a ona se celá napla a vzdychla. Začínal jsem nad sebou ztrácet kontrolu.


Silně mi zaryla prsty do zad, až sem cítil, že to bude horší, než kdybych odešel z boje, a to mě dohánělo k zuřivé vášni. Už sem to nedokázal vydržet, dostal sem se nad ni a udělal to, o čem se mi nikdy nesnilo - měl sem sex s upírkou!


Z té noci si už nic nepamatuji, jen to, že tohle mi stálo za to, ztratit svůj původ a stát se upírem. Kéž by ta noc nikdy neskončila a já zůstal uvězněn v tom víru vášně a rozkoše navždy jen s ní, s tou, která mi dala nový život.


Na druhý den sem měl tu nejhorší kocovinu za svůj dlouhý pobyt na světě. Jestli za to mohla Přeměna nebo ten sex, asi nezjistím, ale už se alkoholu nebudu tak bát...


---

Když jsem se probudil, zjistil jsem, že bude brzo dopoledne. Rychle jsem se oblékl a když jsem se chystal vyjít ze stanu, vzpomněl jsem si na to kousnutí od Cathryn. Podíval jsem se do zrcadla, ale nikde žádné rány. Podle pověr co se šíří po táboře jako záplava jsem očekával dva pravidelné vpichy, ale ty chyběly.


„Divné...“ řekl jsem si. Dál jsem to neřešil a vyšel ze ven.


Cathrynin stan stál přibližně v centru naší části tábora, takže poblíž bylo i cvičiště, kde jsem zahlédl onu krásnou postavu upírky oděnou jen v tričku a plátěných kalhotech, jak cvičí s několika Bojovníky. Nevím, pro koho to byl trénink, jestli malá rozcvička pro Cathryn nebo boj o život pro Bojovníky. Lidé byli plně vybavení do bitvy, bojová zbroj, aktivované zbraně. Když sem si toho všiml, zamrazilo mě v zádech, ať se něco nastane. První útok mířil Cathryn na břicho, rychle se mu vyhnula a poslala ho tváří do prachu. Druhý úder palicí byl na ni veden zhora, ta rána by rozdrtila snad i upíří kosti. Cathryn vyskočila do vzduchu a využila toho, že Bojovník pomalu zvedal palici, rychle se k němu dostala a kopem z otočky ho poslala k zemi.


Dva zbývající protivníci na ni zaútočili v jeden moment výpadem. Nepostřehl jsem, kam zmizela, ale vzápětí odzbrojila jednoho Bojovníka, srazila ho na zem a odskočila z dosahu posledního soupeře. Vypadalo to na jasný konec.


Najednou jsem si všiml, že její poslední soupeř není Bojovník, ale Střelec vybaven dvojicí dlouhých dýk. Zřejmě nejsem jediný orientovaný na boj zblízka a na dálku.


Střelec přešel do útoku a zasypal Cathryn směsí výpadů a seků. Cathryn využila chvilkové nepozornosti a kopem vyrazila Střelci obě dýky z rukou. Další kop mu mířil přímo na rozkrok, ale několik čísel od jeho slabin. Nedokončila ho však, zastavila jej asi 5 centimetrů před. Ve tváři muže se zračila naprosto nekontrolovatelná hrůza.


„A měli bychom tu dalšího Střelce, co by střílel slepýma!“ zvolala Cathryn se smíchem, který se rychle rozšířil do okolí. Potom se k němu sklonila a tiše mu zašeptala do ucha: „Jak dlouho myslíš, že byses ubránil? Tohle není zábava. Doufám, že jsi to dostatečně pochopil, protože Zplozenci ti tvé přirození klidně nakopnou. Ne jako já...“


„Posbírejte je, mají jen otřes mozku, nebo jsou dezorientovaní, nic, co by nevyřešila dávka spánku a jídla. Snad...“


Opíral jsem se o kostru stanu a se založenýma rukama jsem čekal, až ke mně přijde. Pomalu ke mně dotančila svou ladnou chůzí a políbila mě. Z okolí se ozvalo hvízdání a překvapené houknutí v nemalém počtu.


„Mazejte čumilové! Nebo vám naklepu faldy!“ křikl na okolní vojáky Tym když vylezl ze stanu. „A vy dva se připravte, do dvou hodin vyrážíme.“

„Jsi dobrá, Cat.“ pochválil jsem Cathryn, když si sundávala kožené pásky z rukou.


V tom se zarazila a otočila se směrem k druhé části tábora. Otočil jsem se také, protože jsem nevěděl, co ji tak zaujalo.


Dav připravujících se vojáků utvořil uličku pro nějakého muže. Vyřazovala z něj nepříjemná aura a i jeho vzhled nebyl nijak přitahující. Pomalu kráčel přímo směrem k nám a vypadalo to, že Cathryn zaujal opravdu tento jedinec. Nevěděl jsem, co je zač, ale buď to bude někdo známý, v což jsem nedoufal, nebo někdo, koho Cathryn neměla v lásce.


Když byl neznámý několik metrů od nás, odrazil se jednou nohou a doslova doplul ke Cathyn, která se mi zdála tímto činem přímo znechucená.


Něco mi říkalo, že bych se měl vzdálit, a pak mi došlo, že se mi to asi Cathryn snaží sdělit myšlenkama.


Poslechl jsem a odešel kousek dál.


„Má lady,“ začal dotyčný a chtěl chytnou Cathryn za ruku, ale ta mu uhnula a pokusila se mu dát políček. Když jsem viděl, jakým způsobem se podivín vyhnul úderu, došlo mi, že je stejný jako já a Cathryn. Upír.


Když se vyhnul ráně, kousek odskočil a přikrčil se v bojovém postavení.


„Elricku, zase se mi snažíš zkazit den?“ zeptala se útočně Cathryn.


„Pro tebe všechno, má paní.“ odpověděl sakrasticky Elrick. V ten moment se proti němu vymrštila Cathryn a měla zaťatou pěst. Věděl jsem jedno - Elrick nemá šanci, pokud to Cathryn myslí vážně. Upír byl ale dost rychlý na to, aby udělal přemet vzad a dostal se z nebezpečí. Svůj kousek udělal ještě několikrát, provedl salto s přemetem a dopadl na zem. „Asi bych se měl jít připravit, očividně zde nejsem vítán.“ poznamenal Elrick a dal se na odchod.


„Zase se jednou stav… cirkusáku.“ rýpla si tiše Cathryn a byla si jistá, že to slyšel.


„Kdo to byl“ zeptal jsem se s neskrývanou zvědavostí.


„Jeden arogantní otrava, co neví, kde je jeho místo.“

---

„Tak jo, lidi, nástup!!!“ zavelel velitel a všichni jsme se seřadili na shromaždišti. Věděl jsem, že Zplozenci nejsou daleko, díky Proměny jsem je cítil, ale nečekal jsem, že dnes půjdeme do boje.


Má jednotka střelců byla nejmenší, protože nás nebylo tolik potřeba. Střelci byli ti nejlepší z lidstva v zabíjení na dálku. Mezi lidmi dokonce panovaly pověry, že naše zbraně jsou začarované a díky nim jsme tak přesní. Samozřejmě to byla jen pověra, od mala nás totiž cvičili k přesnosti. Sebemenší vada, která mohla ohrozit naši přesnost, dělala ze Střelců Bojovníky, ti ale vedli boj v první frontě.


Byla nás necelá stovka, ale i tak se naše bojová síla rovnala tisícovce Bojovníku, samozřejmě nadálku. Boj zblízka u nás vedl k rychlému konci.


Během toho, co velitel říkal a povzbuzoval naši morálku řečmi, že jsme ti nejlepší na světě a že tato bitva bude další, kterou si můžeme zapamatovat jako vyhranou, jsem si kontroval pušku a vybavení. Tym stál za mnou, již připravený a plně vybavený do boje.


„Chcete krev Zplozenců!?“ zařval velitel. Táborem se ozval sborový křik několika tisíců vojáku, kteří byli odhodlaní položit svůj život za to, co zbylo ze našeho domova. Tím začal pochod na několik kilometrů vzdálené bitevní pole, kde se měli Zplozenci objevit. Nedaleko bylo jedno z posledních velkých měst, nemohli jsme prohrát. Během necelé hodiny jsme dorazili na místo střetu. Pach Nákazy byl cítit ve vzduchu a naháněl mi husí kůži. Střelci měli chvíli na to, aby si připravili zbraně a zaujali nejlepší pozice ke střelbě. Sotva jsem si stihl nachystat pušku, uslyšel jsem vzdálené bubny. To nevěstilo nic dobrého. Ten zvuk mi rozechvíval kosti v těle a naháněl nesmírný děs z počtu a síly nepřítele. Zalícil jsem, abych se pořádně podíval na svoje cíle. Byli ohavní. Zdálky připomínali člověka, ale jejich kůže měla jedovatě zelenou barvu, mezi párem černých očí zely jen dvě malé úzké díry místo nosu. Neměli rty a místo zubů ostré jehly. V ten moment jsem proklínal svoji optiku za to, že mi ukázala to, co sem chtěl vidět.


„Zelenáči,“ na soukromé frekvenci mě zavolala Cathryn.


„Ano?“


„Zkus mi krýt záda a nenech se zabít, dobře?“ Její poslední poznámku jsem přešel, nepočítal jsem s tím, že by se ke mně někdo dostal přes Bojovníky.


„Pokud se mi nebudeš plést do cesty, možná tě netrefím“ Z vysílačky se ozval smích a pak dodala: „Miluju tě, ty můj zelenáči.“


„Zní to, jako by ses chtěla rozloučit. Jestli tam umřeš, najdu si tě a zabiju... taky tě miluju, lásko.“ Cathryn se nadechla, aby něco řekla, ale náš rozhovor přerušil velitel posledními pokyny. Naštvaně sem si vytáhl vysílačku z ucha a nabil hlaveň.


„Miku, jakmile se střetnou první linie, miř do zadních Zplozenců a neriskuj naše lidi. A pokud chceš krýt někoho konkrétního,“ odmlčel se a pohléldl na mě „ , miř těm šmejdům na tělo, ať kulka neprojde.“


„Díky Tyme, víš přesně, na co se chci zeptat.“


„Zelenáči,“ poznamenal s usměvem Tym a také se připravil na nadcházející bitvu.


Z pláně před námi se ozval bojový pokřik a naše jednotky se daly do pohybu proti Zplozencům v jednotné řadě, zatímco oni se rozběhli jako zběsilá zvířata, a taktika je nezajímala.


„Palte!“ ozvalo se odněkud po mém boku a vzduch nad bojištěm prořízla stovka střel. Byl úchvatný pohled na to, jak se nepřátelé kácí k zemi, aniž by věděli, co se stalo. Zvuk našich zbraní byl ohlušující, jednotná rána sta zbraní přinutila několik Zplozenců zaváhat, jestli mají postupovat, nebo se stáhnout.


Linie obou armád se střetly. Zbraně o sebe řinčely, krev zbarvila zem do ruda, ale nebyla to krev lidí, která tekla proudem. První vlny zplozenců se roztříštily o jednotnou řadu Bojovníků.


Viděl jsem, jak Cathryn využila snahy Zplozenců se dostat co nejblíž k nepříteli a skočila přímo mezi ně. Měla slabost pro velké zbraně a do tohoto boje šla s velkou parádou, obouruční sekerou s dvojím ostří. Její magický živel byl oheň, stejně jako její povaha, divoká a nezkrotná. Jediným sekem zabila několik Zplozenců.


Dával jsem pozor, aby se nějaký mrštný jedinec nedostal Catrhyn do zad, a nezranil ji. V takové bitvě by bylo i malé zranění smrtelné. Měl jsem co dělat, abych dokázal přebíjet a přitom krýt krvelačnou upírku v davu nepřátel. Počty nepřátel se rychle tenčily, zatímco my jsme ztratili jen několik lidí.


Nepřátelé se začali stahovat. Cathryn se hnala před ně, aby jich zabila co nejvíc. Zoufalí Zplozenci se na ni bezhlavě vrhali ve snaze ji zabít, nebo jen zneškodnit, aby utekli, ale marně. Její ohromná síla a rychlost spolu se sekerou s nimi udělala krátký proces. Cathryn se v tom přímo vyžívala, nikdy nezabila nikoho zezadu, chtěla vidět jejich bezradnost a strach v očích jejích obětí. Ostatní Bojovníci svůj lov dávno vzdali, nebyli schopni držet krok v těžké zbroji a se zbraní v ruce. Bojištěm ještě občas otřásl zvuk pušek, ale všichni věděli, že je po boji a že jsme vyhráli. Když Cathryn zabila svojí poslední kořist, všichni začali jásat.


"Tak a je to za námi." řekl Tym a začal si balit svou pušku. Já stále ještě ležel v střelecké pozici a zabíjel je, dokud se nedostali mimo dostřel pušky.


"Ty jsi pěkně tvrdohlavý, co, Miku?"


"To si mě ještě neviděl soutěžit."


"Už se těším, až se bude soutěžit v opíjení, zelenáči." Jeho poznámku sem s úsměvem přešel a sbalil si pušku.


"Už se těším, až dojdeme do tábora. Víš co je nejlepší v první momentech návratu?"


"To nemám ani páru, Tyme"


"Cathryn." Zastavil jsem se v polovině kroku a překvapeně na něj zíral.Vždyť upíři nesmí mít nic s lidmi!


"Jak to myslíš?" zeptal sem se překvapeně.


„Všiml sis, jak je od krve? A my máme poblíž stanů vodopády..." Šibalsky se na mě podíval a já měl jasno


Cathryn odcházela z tábora, ještě na sobě měla zbroj a nesla si plátěné kalhoty a tričko. Sotva zmizela za prvním stromem, všichni chlapi z naší jednotky se zvedli a začali odcházet jejím směrem.


"Dělej, at máme dobré místo!" křikl na mě Tym a já se za ním rychle rozběhl. Nechtěl sem o to přijít.


Nevěřil jsem, že Nákaza ještě nezničila všechna nádherná místa na Zemi.


"Kdysi tu byla řeka a pod ní jeskyně. Během prvních útoků se zřítila a vytvořila tuhle malou propast s lagunou. Vyrůstal sem tady" s těmito slovy na mě mrkl.


Cathryn si sundala zbroj a několik chlapů začalo hvízdat. Cathryn jim to s úsměvem tolerovala. Začala vcházet do vody a smývat ze sebe krev, když se najednou zarazila, a udělala několik znaků rukama.


"A sakra, mizíme!"


"Proč?"


"Jde sem upír!"


Všichni odcházeli, ale já se držel vzadu, a když jsem byl dost daleko, začal jsem se vracet. Nechtěl jsem ji tam nechat samotnou, ikdyž sem veděl, že nebude mít potíže.


Ten arogantní bastard už byl dole a chystal se vlézt do vody, když si mě všiml. Měl jsem v sobě ještě zbytkovou sílu z přeměny, a tak sem se ho tolik nebál, jako ostatní, a Cathryn veděla, že se jen tak nedám.


Několika skoky vyskočil z laguny na okraj útesu, kde jsem stál a chtěl mě zkopnout dolů. Jenže nevěděl, že jsem už taky upír, a tak byl moment překvapení na mé straně. Kopu sem se vyhnul, chytil ho za nohu a mrštil s ním přes propast, až narazil do okraje útesu. Zvedlo se mračno prachu a já čekal, kdy se vrátí. Tohle ho nemohlo dostat.


Ozvalo se praskání kamení, upír vyletěl z mračen jak raketa a mířil přímo na mě. Ruku měl ve tvaru dýky, chtěl zabíjet, ale to se mu dnes nepovede. Krve již dnes bylo prolito mnoho. Aspoň dokud se Cathrynina síla nevyloučí z mého organismu.


Když byl dost blízko, vyskočil jsem, abych se dostal nad něj. Nečekal to a nebyl schopen změnit směr. Dřív, než se na něco zmohl, jsem ho kopl zhora do hlavy a podstatně mu změnil směr letu. Vletěl do kořenů starého stromu a zasekl se tam. Nevím, co to bylo za strom, ale začal jsem uvažovat, že když ho neporazil on, nezničí ho ani Nákaza.


Už sem se chystal to dokončit, když ke mě přiškočila Cathryn a položila mi ruku na hruď. "Už stačí, Miku. Ukázal jsi mu, že teď máš navrh ty. Nemám ho sice ráda, ale v bojí se hodí a teď na nenávist a další zabíjení není čas. Jdeme do tábora."


Když jsme mířili k táboru, Cathryn se zastavila a zdálo se mi, že o něčem přemýšlí.


„Zelenáči, tohle byla tvá první vyhraná bitva, ne?“ Zatvářil jsem se zmateně a jednoduše odpověděl:


„Jo byla“ Spiklenecky se usmála.


„Tak to chce mnohem víc, než jen pouhé sledování mě za stromy s ostatními muži a boj s jedním ubožákem. Ty můžeš víc ... Následuj mě.“ S těmi slovy se rozeběhla a já měl co dělat, abych ji dohnal.


Po chvilce běhu, ale velké vzdálenosti, jsme se zastavili u skalního jezírka. Voda byla průzračně čistá a skýtala uklidňující pocit. Pak Cathryn udělala něco, co jsem ani v nejmenším nečekal - začala se opět svlékat.


„C-co děláš?“ vykoktal jsem ze sebe.


„Musím ti nějak pogratulovat po velké bitvě, ne? A tou bude uklidňující chvilka tady v jezírku.“ a pomalu vešla do vody. Rozpačitě jsem ze sebe shodil oblečení a taky jsem vešel do jezírka.


Voda byla chladná, ale ne moc, a rozhodně to byla příjemná změna od táborových sprch. Doplaval jsem za Cathryn a chvíli jsme jen tak vedle sebe plavali, jako by ani jeden z nás neměl žádné problémy. Když jsme doplavali k druhé straně, Cathryn si vyskočila na menší balvan. Já se otočil, protože jsem měl v sobě dost slušného vychování, abych jí neokukoval, i když se už toho mezi námi stalo podstatně víc. Najednou jsem ucítil nějaké svědění v týle, jako by mě něco nutilo, abych se otočil, ale odolával jsem.


„Zelenáči,“ zašeptala svůdně Catrhyn a já svůj vzdor vzdal. Opět se mě zmocnila neskutečná vášen, kterou bych nedokázal zkrotit ani v nejbláznivějším snu. Chytl jsem ji za boky a stáhl s sebou do vody. Jakmile vklouzla do vody, omotala se kolem mě jako had a začala mě líbat. Hladil jsem jí po zádech a ona mě chytla nohama kolem těla. Všechno mi začínalo splývat. Vášen a neodolatelná touha po jejím těle mě přiváděla do extáze. A než jsem si to stačil uvědomit, zase se to stalo. Nejenže jsem opět prožíval sex s upírkou, ale ještě k tomu všemu ve vodě.

Když jsme skončili, měl jsem v hlavě pár otázek.


„Cathryn, ta vášen a vše kolem toho, je to u upírů normální, nebo jsem ještě nějak nevyvinutý?“


„A ty se divíš, že ti každý říká „zelenáči“ ?“ řekla s usměvem a políbila mě.


„Upíři jsou v toto jiní než lidé. Jsme silnější a rychlejší, ale také naše těla jsou na určité podměty citlivější, což jsi asi už okusil.“


„Jo to tedy ano.“ dodal jsem sarkasticky.


„A ten upír? Co je zač?“ Cathryn se zatvářila překvapeně.


„Vcelku starý známy. Je s toutoe jednotkou dost dlouho a celou tu dobu se o mě snaží. Žije v domnění, že muži si vybírají partnerky, ale já jsem jiného názoru. No a jak to dopadá, tak to vidíš sám.“ a opět mě jemně políbila na rty.


„Jdeme, Zelenáči, musíme se vrátit.“


„Jasně, Cat“


---


Další den nás informovali o tom, že půjdeme na další tažení proti Zplozencům a že je tím vyženeme z této oblasti jednou pro vždy. Nikdo ani nepomyslel na možnost, že bychom nemuseli být vždy tak úspěšní, jako doposud. Porážka nepřicházela v úvahu. Možná nás hrdost zaslepovala, ale nedbali jsme toho. Morálka byla naprosto vyrovnaná a naše jednotka byla připravená během hodiny. Nadšení a očekávání bylo cítit ve vzduchu a témeř jsem se ho dokázal dotknout. Kapitán opět oprášil svou vášnivou povzbuzující mluvu, ale nebylo potřeba nám nic říkat - byli jsme si jisti naším vítěztvím.


Pochod byl sice o něco dělší, ale zvládli jsme ho v rychlém tempu, a měli jsme víc než dost času na přípravy. Bojovníci nemuseli spěchat na bojiště.


Po hodině netrpělivého čekání jsme spatřili první Zplozence. Bylo jich mnoho, ale nic, co bychom nezvládli s menší ztrátou.


Bojovníci se rychle rozběhli na své pozice a bitva mohla začít. Vzduch opět naplnil zápach hniloby a zase mi přeběhl mráz po zádech, když sem zaslechl jejich bubny. Zplozenci započali svůj zběsilý utok a nehodlali prohrát, ale to my taky ne. Bojovníci si začali sebejistě bušit do brnění, které rozvibrovalo celé bitevní pole. Naše první salva opět poslala jejich bojovnost k bodu mrazu a když se první Zplozenci střetli s Bojovníky, opět se rozehrála krvavá hra, ve které jsme vyhrávali. Ale vše nebylo tak, jak se na první pohled zdálo.


Bitva se otočila, něco se změnilo. Něco tu bylo hodně špatně.


Zplozenci začali postupovat vpřed a tlačili na naše jednotky. Zalícil jsem a přes optiku jsem viděl, že naše zbraně na boj zblízka ztratily magickou moc. Takhle byly proti nim neučinné a Zplozenci toho hojně využívali. Naštěstí střelné zbraně nebyly magické povahy, a tak stále měly vražednou sílu proti nepříteli. Snažil jsem se co nejefektivněji vybírat cíle, abych kryl Bojovníky.


„Miku, co se to děje?“ zeptala se Cathryn přes vysílačku zmateně a zpoloviny zděšeně.


„ Nevím!Kryju ti záda, utíkej odtamtud, ty tam neumřeš!“


„Neuteču! Nejsem srab!“


„Nemůžu tě ztratit Cathryn, na to tě moc miluju.“ Dlouho se nic neozývalo a bál jsem se, že už je pozdě. Dávno jsem ztratil přehled v bitvě a Cathryn jsem také neviděl.


„Kryj mi záda, běžím k tobě, zelenáči.“ poskočilo mi srdce radostí z těch obvykle mírně rozhořčených slov a s jízlivým „zelenáči“ na konci.


Cathryn se skoky dostávala blíž a pokaždé srazila několik Zplozenců na zem, když dopadla.


Když doběhla ke mně, spolu s Tymem jsme vyrazili na sever, kam se Nákaza ještě nedostala, a kde by mělo být bezpečno. Celou cestu jsme nic neřekli a když jsme se zastavili, byla už noc. Tym založil malý tábor poblíž jeskyně, kam jsme schovali věci.


„Ty jsi tam opravdu chtěla zůstat?“


„Ano“ odpověděla Cathryn.


„Umřela bys!“ Můj hlas zněl rozhořčeně. Málem jsem ta slova vzal zpátky, když jsem spatřil její obličej plný zklamání, bolesti a viny.


„Asi ano.“


„Sakra! Co sis myslela?! Že tím, že umřeš něco změníš?! Zemřela bys nadarmo!“ Její reakce mě rozhořčovaly čím dál víc.


„Miku, jsem upírka, je to ve mně. Všichni máme svou hrdost a dáváme ji nad své životy. Já se jako upírka skoro narodila. Omlouvám se, že jsem za tebou hned nešla, něco mě tam drželo. Ale teď jsem tu, s tebou, teď už není důležité, jestli jsem tam chtěla zůstat nebo ne. Promiň mi to, Miku“ S těmi slovy se mi vrhla kolem krku a já si všiml malých perliček lesknoucích se na jejích tvářích. Slzy.


Tym stál na hlídce a věděl, že nemá poslouchat naši hádku, ale nedokázal nevnímat můj křik, který se rozléhal po lese, a Cathrynin zmučený hlas, který mu až s neskutečně ironickou silou oponoval.


„Ale no tak, lásko, vždyť jsme všichni zdraví a zatím v bezpečí. Myslím, že by sis měla jít odpočinou, Cat. Pojď, jdeme do stanu.“ Její slzy mě obměkčily a srdce mi pod jejím zdrceným pohledem úplně zjihlo. Po vzteku nebylo ani památky. Jediné, co jsem si přál bylo setřít ty slané perly z jejích tváří, vzít ji do náruče a utěšovat tak dlouho, dokud mi neusne v obětí.


Chvíli jsem s ní zůstal, aby rychle a klidně usla. Je sice upírka, ale také má své meze a dnes je překročila.


Potichu jsem se vyplížil ze stanu a došel za Tymem na hlídku.


„Usnula?“


„Jako nemluvně, kamaráde. Bylo to moc slyšet?“


„Myslím, že zdejší zvěř ví, že se nám tu usadil párek upíru, ale to moc nebude vadit. A já jsem toho moc neslyšel, pokud chceš vědět tohle.“ Pousmál jsme se nad jeho postojem, vždycky si zachoval chladnou hlavu a neutrální postoj.


„Chceš vystřídat?“ zeptal jsem se mimochodem, protože jsem viděl, že je Tym docela unavený.


„Jo, díky, Miku.“


„Není zač.“ Vrazil mi do ruky samopal, poplácal mě po zádech a odešel se prospat

---

Cathrynin meč opět vyhasl. Jeho ostří ztratilo ten ohnivý nádech a stal se z něj jen kus kovu, který byl proti Zplozencům neškodný. Dříve, než si to uvědomila, bylo kolem ní několik těch odporných zrůd. Nedokázal jsem je zadržet, bylo jich moc a já je nedokázal zabít dřív, než se objevili další. Cathryn chtěla utéct, ale nestihla to. Zplozenec jí chytil za nohu a nehodlal ji pustit.


„Miku!“ Nestačil jsem se dívat a střílet zároven, ale tohle jsem viděl a byl schopný ji osvobodit. Zplozenec nevěděl, jak přišel o ruku, ale určitě mu to nebylo příjemné. Ale…nestihl jsem to. Zplozenci se dostali za Cathryn. Zaútočili a jejich zbraně se jí zabodly do zad. Černé ostří proniklo jejím tělem a v jejich očí jsem viděl potěšení z další smrti. Cathryniny zlaté oči zčernaly až vypadaly jako dvě temné díry. Podlomila se jí kolena a ona se bezmocně sesula na zem. Z očí jí vytryskly slzy a z úst vyšel vzdech. Naposledy na mě prosebně pohlédla, ale zahlédl jsem v jejích očích i strach, který jsem u ní neznal, a děsivý dopad osudu. Její rty formulovaly naposledy moje jméno v němém povzdechu. A pak se její oči rozostřily a ona padla tváří do zakrvácené země.


Zmocnila se mě zuřivost. Nedokázal jsem přijmout to, že jsem nebyl dost rychlý na to, abych ji ochránil. Odmítal jsem žít, pokud ona není po mém boku a nebojuje se mnou. Hlavou mi probíhaly vzpomínky.


Její jemný, moudrý a tichý hlas. Její spravedlnost a neutuchající oheň v srdci, který mě pohtlil a já v něm shořel jako tříska. Její zlaté oči, rozzářené v láskyplném úsměvu. Její krásná záplava vlasů barvy čerstvé krve vířící v jemném vánku, její jemná květinová vůně. A naposledy její nepřekonatelně jemné rty jako hedvábí a jejich chuť jako nejlepší ovoce na světě, přitisknuté na mých v posledním polibku, který všechno stvrdil.


V ten moment sem byl odhodlán zemřít v boji s nimi, s vrahy upírky, která mi dala sílu a lepší život.


Zběsile sem se proti nim rozběhl, samopaly mi řvaly v rukou a jejich střely braly jejich životy. Hlavně se začaly tavit pod tou teplotou, ale mně to bylo jedno.


Když sem byl blízko, odhodil sem je a vzal si do rukou krátké čepele, které sem užíval na boj tváří v tvář. Zplozenci se vrhli proti mně, ale nemohli se mnou držet krok. Věděl jsem, že moje čepele budou proti nim k ničemu bez magie, ale nechtěl jsem se jim vzdát bez boje. Zaútočil jsem a čekal jen na to, až se ostří odrazí od jejich brnění, ale čepel pronikla. Bylo mi to jedno, v záchvatu běsu sem si neuvědomil, že bych měl být dávno mrtvý.


Během několika vteřin byli všichni mrtví. Stál sem uprostřed tratoliště černé krve a divoce dýchal. Zabodl sem obě dýky do těla Zplozence a začal řvát na celé kolo. Řev vystřídal pláč. Smutek ze ztráty byl ohromný. Přišel jsem ke Cathryn a zvedl jí hlavu.


„Lásko.“ Přes závoj slz jsem skoro neviděl její smrtelný klid. Vypadala jako by spala.


Chtěl jsem, ať otevře oči, ať mě zase poučí o tom, jak neumím bojovat zblízka, a ať mi zase řekne „zelenáči“, ale nic se nestalo.


„Lásko!!! Vzbuď se! Ty přece nemůžeš umřít! Jsi upírka!“ Ale stále měla zavřené oči. Pevně sem ji k sobě tiskl a prosil bohy ať si ji k sobě neberou. Silou vůle jsem nutil její víčka, aby se alespoň maličko pohnula. Jediné, co jsem si přál vidět, byla zlatavá barva jejích očí. Třásl jsem jejím bezvládným tělem a stále dokola šeptal její jméno. Byla pro mě jako modlitba. Byla pro mě všechno. Vzduch, který musím dýchat, vodu, kterou musím pít, jídlo, které musím jíst, světlo v neprostupné temnotě, zahřátí v arktických mrazech, byla krví, co mi proudila v žilách. Nedokázal jsem existovat bez ní. Ne pokud nemám alespoň prchlivou naději, že někde na tom světě se pohybuje i její stín. Její přítomnost ve vesmíru.


Najednou jsem ucítil prázdnotu a touhu po pomstě. Pomalu jsem ji položil, naposledy na ni pohlédl a zvedl se na nohy. Vytrhl jsem čepele z mrtvého těla Zplozence a zasunul si je do pochev na zádech. Vše mi bylo teď lhostejné, chtěl jsem jen krev těch odporných stvoření, co si dovolily ji zabít.


Vztek se mísil se smutkem. Cítil jsem, jak ve mně hoří oheň nenávisti a já do něj jen příléval další olej. Zároveň však vedl vyrovnaný boj s chladem samoty, smutku a prázdnoty. Oheň nemůže exitovat bez ledu. Nemůže být ani jeden z nich živ, když oba přežívají, a proto jsou si jako světlo a tma, která nemůže existovat bez druhého. Nebo dobro a zlo, kdyby nebylo zla, nebylo by ani dobra, protože bychom nerozlišili, jestli je dobré, či nikoli.


Zhluboka jsem se nadechl a vyrazil lesem na pláně, na kterých se jejich armáda připravovala na další tažení. Běžel jsem rychle, stromy se kolem mě míhaly jeden za druhým a já si uvědomil, že už nemám pro co žít, proto jich s sebou vezmu co nejvíc, jako pomstu za zmařený život jediné osoby, na které mi záleželo. Ať si zapamatují toho, kdo na ně zaútočil. Tvář zkřivenou vztekem a mysl posedlou pomstou, srdce chladné a tvrdé jako led a rudé zuřivé oči.


Dorazil jsem k malému útesu, pod kterým se shlukla asi stovka Zplozenců. Bez přemýšlení jsem z něj skočil a padal několik metrů přímo doprostřed skupiny. Dopadl jsem přímo na jednoho z nich a rychle ukončil jeho život. Dřív, než se ostatní vzpamatovali, jsem nejbližším podřízl hrdla.


„Tak si pro mě pojdte, vy vrazi!“ Divoce jsem na ně zasyčel a skočil po prvním, který mi přišel pod ruku. Jeho krev mi stříkla do obličeje, ale já pokračoval dál v krvavé práci. Byli šokovaní, báli se mě a nedokázali se mi postavit na odpor. Jejich krev byla báječná, přiživovala krvelačnost ve mně a vztek mi dodával více sil.


Najednou se ale objevil jejich velitel a postavil se mi na odpor. Sekerou mi vyrazil čepel z ruky a odhodil mě dozadu, kde se na mě vrhli ostatní. Čekal jsem, až si mě vezme chladná náruč smrti, když vtom jsem uslyšel palbu a Zplozenci nade mnou najednou nebyli. Nechápal jsem, co se děje, když jsem uslyšel Tyma.


„Ona žije, ty vole! Vstávej! Kryju tě!“ Nechtěl jsem mu veřit, ale najednou přede mě přistála další silueta. Její postavu jsem ihned poznal. Byla to ona! Žila!


Najednou sem se opět cítil naživu i já, oheň ve mně pohasl a led se roztopil. A ucítil sem strach o ni i o sebe.


„Tak pojď, zelenáči, boj zblízka ti nejde, tak si vezmi můj samopal.“ Když to dořekla, tasila svůj meč, který zářil černě místo ohně, který jsem vídal doteď.


Naštěstí jsme z toho vyvázli živí a nezranění. Zeptal jsem se Cathryn na její zázračné obživnutí a řekla mi, že upíří srdce jednoho dne přestane bít úplně a staneme se do jisté míry nesmrtelní. Děkoval jsem všemu, co mohlo stvořit upíry, že zachránilo jedinou bytost, kterou jsem nemohl ztratit, a těšil jsem se ze svého nového života. Spolu s Cathryn a Tymem jsme vyrazili na sever do ledových plání, kde měl být další Odboj. Naše cesta proběhla v pořádku, Nákaza zde nebyla, takže sme měli klidnou cestu. Cathryn mi ukázala všechny schopnosti upířího těla a já pomalu žačal diskutovat s Tymem o jeho přeměně. Nevím, jestli ho někdy přesvědčím, ale jen tak to nevzdám. Čeká nás ještě dlouhá cesta, která nebude bez překážek, ale mám tu své přátele, své malé slunce a rodinu, ve které si pomůžeme, když bude potřeba. Tenhle boj zatím neskončil a my v něm sehrajeme ještě nějakou roli. Malou, velkou? To nikdo z nás neví, ale já doufám, že to bude stát za to.





...

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 85
Registrován: květen 3, 2010, 2:47 pm
Bydliště: Kopřivnice to je kousek od Ostravy

Re: Nákaza

Příspěvek od Joper1 » květen 19, 2010, 6:16 pm

kdo to tak bude číst :D :shock:

Edited by Lukaaash: hmm, nepiš takovýhle blbosti, a když už, tak do DISKUZE
Jsem začátečník nic víc nic míň :D Už zase o krok jsem se zlepšil v rpg maker vx

Obrázek

http://jarek125872.mybrute.com Kliknete na to a zaregistrujte se dá mi to exp.

http://cz.iq-test.eu/#570948 Stačí kliknou a udělat si test nebo se zaregistrovat a mám prachy tak dík moc :D

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 1915
Registrován: květen 18, 2009, 2:43 pm
Bydliště: České Budějovice - někde pod mostem xD

Re: Nákaza

Příspěvek od Michalc » květen 19, 2010, 6:45 pm

Ja si to treba prectu, me nedela problem precist pres vikend za dva dny 600 strankovyho Brisingera... Ale ted nemam cas, sry, ale nekdy se na to rad kouknu.
Pomohl jsem ti? Pomoz i ty me. Jdi na --TUTO-- stranku a klikni na reklamu kterou tam uvidis. Tobe to zabere par vterin a me to pomuze.
Obrázek
Userbary - bannery - kraviny...
Obrázek
Obrázek

Obrázek Obrázek

Obrázek

Oficiální stránka hry Bratrstvo Vyvolávačú démonů: http://brotofde.blogspot.com/ - Tak nějak zrušeno

Obrázek
Můj nejnovější návrh WoW setu: Lvl 19 F1 Firebolt Mage Twink set

 
Příspěvky: 569
Registrován: květen 21, 2009, 7:49 pm

Re: Nákaza

Příspěvek od Raptore » květen 20, 2010, 5:57 pm

ty toho naděláš, jen se mi nechtělo mazat všechny odstavce, co mi to udělalo na webu. Díky michalc :)


Zpět na Vaše příběhy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 7 návštevníků