od legition » květen 27, 2014, 2:36 am
Život jde dál, a mě další rozmary a strasti života donutili složit další básně, enjoy it
Překvapení
Práce nudná, dlouhá,
jeho mysl v myšlenkách se toulá.
Přemýšlí nad různímy slovy,
co večer jí na skxype poví.
Práce rychlejí tak ubíhá,
na lidi se lépe usmívá.
Stojí u pultu a píše báseň,
kofolou si hasí žízeň.
Už se těší na tu milou paní,
s kterou si užívají svoje snění.
Už se těší na její krásná hlas,
doufá, že pro ní bude doma v čas.
Pátá hodina odbila,
půlku dne mu pohřbila.
Mozek, srdce mu z toho šílí,
jak pomalu se kté chvíli blíží.
Nemůže se dočkat jejího smíchu,
co ozve se po delším RP tichu.
Tuší že ho bude škádlit,
nechá se aby jí to mohl vrátit.
Co však ale netuší,
Jak její ledy strachu rozboří.
Jak zahojit duši po lásce?
Jak tento krok dokáže?
Přál by si jí potkat,
do jejích očí pohlédnout.
Její duši lépe poznat,
a důvěru v něj pozvednout.
Pořád ještě v práci stojí,
další verše pro ní plodí.
Píše tvoří stále dál
až jí báseň podkládal...
Upíří balada
Přes den vábný statek
v noci hrůzy zámek.
Den co den dívky přichází,
ze světa se tam vytrácí.
Hnáni magickou vášnivou touhou,
na toho chlapa myslet jen mohou.
Do velkých dřevených bran vstoupí
již nikdy nevystoupí
Dlouhá chladná chodba kamená,
místo pověrám otvírá.
Dívka ale míří dál, hledá sál,
Kdopak by se upíra bál?
Když pak před něj předstoupí,
jeho pohled jí prostoupí.
Od té kouzlené chvíle,
po boku navždy mu je,
Noc co noc kráčí dívky do jeho domu,
noc co noc ho oddávají jeho blahu.
Ale jedna dívka sečtělá duší statečná,
toho upíra chytrostí předčila.
Když v jeho letním osudným dni,
před něj předstoupila jako vždy.
Dívka se rtama plnýma,
prohlídla skrze kouzla jeho očí.
Upustila překrsnou kytici růží,
nežli dopadla na zem i s nůší.
Upír za ní stál, přpravený hodovat.
Jeho tvář začala se smrtce podobat.
Temným sklepením dívka běží,
na konci chodby směr stáčí.
Rozbíhá se z hradu ven,
rozplynul se její sen.
Z muže jenž dnes poznala,
noční můra navždy povstala.
Utíká lesem utíká tmou,
když narazí do upíra před sebou.
Upír se směje, tepna jej láká,
když zničeho nic, krev zněj cáká.
Dívka s očima modrýma plných slz,
vrazila do srcdce upíra dýku i hrst
Upír na kolena klesá, láká krev teplá,
co na zemi je, co z jeho hrudi se valí.
Kouzlo jeho oči opuští dívky smutné,
Utíkají domů dívky, upírům chutné.