od feryk » duben 8, 2014, 1:29 pm
ze zápisků E.Cowlera
35.jarního dne roku 5871, zapsáno Edvardem Cowlerem
Ve staré knihovně jsem narazil na kopii jediné dochované knihy z Dračího ostrova, kde žil prastarý národ, jenž obýval toto území před námi. V ní se mimojiné píše o dnes již ztracené pevnině, kterou mají obývat bohové a další okřídlené bytosti. Zem je údajně plná zeleně a zvířat a je rozdělena pod správu sedmi měst. Toto místo bylo chráněno proti průniku zvenčí. Lidé ze severu však kopali v dole Kaldaru tak intenzivně a hluboko, až se probourali do jakýchsi starých základů chodeb, jimiž se údajně dostali až přímo do země bohů. Bohy tento čin tak rozlítil, že nechali celý důl i přilehlé město stejného názvu zatopit a většina obyvatel podle legendy zemřela. Od těch dob je poslední severský důl zatopený a zpustlý a z bájného města Kaldar zbyly ruiny.
Od lidí z okolních měst čas od času přicházejí strašidelné historky o temných stínech, světelných démonech a přízracích, jenž za noci vřískají v ruinách města, ale já tomu nevěřím.
Já tam byl, v zatopeném městě, opravdu, byla to nádhera, nic takového jsem nikdy neviděl, dokonce jsem si přinesl i pár starých předmětů, které stále mám uschované na svém tajném místě. Všechno vypadalo tak dobře, že se na mě konečně usmálo štěstí.
Ale nic netrvá věčně a nejspíše jsem rozlobil staré bohy a týden poté moje žena i dcera onemocněli. Museli jsme se vydat na jih, na loďce přes Hadí průliv do Královského města za léčitelem, ale... nepřežili cestu a já je hodil do moře, nevím co se to stalo, jsem tak zmatený. Dostal jsem se na jih už sám, ale přesto mám pocit, že nás někdo sledoval.
Co mi dělá další starosti je to, co se stalo před pěti dny. Šel jsem večer domu a z dálky jsem zahlédl stín postavy u mých dveří, který v mžiku zmizel. Když jsem přišel blíž, na dveřích byl vyrytý symbol, řekl bych, že byl doslova vypálený a co mi nahání hrůzu je to, že byl zřejmě vybarvený krví. Jen na to pomyslím a naskakuje mi husí kůže. Nevím kdo to byl, ani co chtěl, možná se někdo spletl, ale od té doby nevycházím z domu, mám pocit, jako by někdo kolem domu chodil, každý den, ale kromě stínů nevidím nikoho. Ne, nejsem blázen, to vím, právě před chvílí, když píšu tenhle zápis, tak někdo opět chodil pod mým oknem. Začínám mít strach, něco jsem tehdá viděl, co jsem zatajil i ženě, já... svíčka mi dohořívá, budu pokračovat v psaní zítra, jen kdyby ta ruka tak nebolela, mast nezabírá a furt se to zvětšuje...